Je čtvrtek, 21. března, kouzelná noc, kdy se žákům třetích ročníků zjeví sám pan Andersen, právě nastala. Děti nedočkavostí nemohly dospat, čtvrteční vyučování se vleče.
A už je tady pozdní odpoledne, společně se scházíme u školy, své děti doprovází rodiče, kteří v tuto chvíli slouží tak trochu jako nosiči batohů, spacáků, karimatek či jídla. Loučení s rodiči, poslední nenápadná pusa, je tu okamžik, kdy se asi každý žák těší do školy. Pro některé je to premiéra, překonají hranice svého komfortu.
Děti se shromáždí ve vestibulu a paní učitelka má připravené dlouhé povídání o Hansi Christianu Andersenovi…ale najednou někdo schází po schodech dolů. V přítmí lze poznat, že se tu zjevil muž s cylindrem, který vypadá jako slavný spisovatel. Nenechá nás na pochybách, je to on. „Slyšel jsem, že tu o mně mluvíte. Tak to mi asi pomůžete, ztratil jsem část své nejoblíbenější pohádky.“
No, to je výzva! Pokusíme se. Pohádka vypadá zajímavě, ale jak skončí? Všichni jsme zvědaví, zda se Gerdě podaří najít Kaje. Nejprve musíme splnit několik úkolů, třeba cesta černým lesem nám evokuje putování Gerdy. Ještě aby se ve škole objevili loupežníci! Složit zrcadlo také byla celkem brnkačka, ale vyhledat kamínky ve sklenicích s čímsi nespecifikovatelným, to je jen pro otrlé. Tak ještě poznat Andersenovy pohádky podle ilustrací, vyřešit šifru…a máme hotovo.
To je ale zrada, pohádka nikde, jen potemnělá škola a svíčky, které nás vedou kamsi do podkroví. Sbíráme odvahu a pomalinku, po dvojicích, postupujeme od svíčky ke svíčce. U některých na nás blikají nějaká čísla. K čemu je potřebujeme? Světla nás zavedla mezi knihy a tam svítí truhla, která je ale pod zámkem. Aha, kdo si pamatuje ta čísla? Na několik pokusů truhlu otevíráme a můžeme si konečně dočíst příběh o přátelství odvážné Gerdy a Kaje, kterému spadl do oka kousek kouzelného zrcadla. Pohádka je dlouhá, tak rychle přečíst, vyčistit zuby a jít spát. Zítra nás čeká dlouhý den.
Druhý den jsme pohádku Sněhová královna opět otevřeli. Povídali jsme si o tom, kdo
z nás už někdy měl v očích kousek zrcadla, které mu znemožňovalo vidět to krásné, jaké to je, když vidíme jen to negativní, o co přicházíme. Ano, přicházíme o hodně a děkujeme panu Andersonovi, že nám připomenul, jak je svět kolem nás plný krásných věcí a dobro je v každém z nás.
Pozn: Noc s Andersenem je akce zaměřená na podporu dětského čtenářství, při níž děti nocují v knihovnách, ale také ve školách. První Noc s Andersenem se konala v roce 2000 v uherskohradišťské knihovně.
Eva Vetchá
