Dne 15.září 1929 byla zahájena výuka v naší škole, tehdy první české menšinové škole v Lanškrouně. Vyučování v české řeči nebylo v Lanškrouně vždy samozřejmostí. Zahájeno mohlo být až po vzniku samostatného Československa v roce 1919, a to přes četné překážky kladené tehdejší německou městskou radou. Zásluhou organizátora české menšiny v Lanškrouně Josefa Lorence, Národní jednoty severočeské, ministerstvo školství a národní osvěty získali Češi pro své děti po mnoha sporech prostory bývalé německé tkalcovské školy. V prvním roce pravidelné výuky se do této školy přihlásilo 237 žáků.
     V dalších letech se počet žáků neustále zvyšoval. Stará budova německé tkalcovské školy už nevyhovovala ani velikostí, ani hygienickými podmínkami. Škola byla jednou z nejhorších v širokém okolí a poměry si vynucovaly postavení nové školní budovy. V roce 1924 vybrala komise ministerstva veřejných prací pozemky pro novou školu mezi kostelem sv. Anny a Anenských dvorem na louce, která patřila lékárníku Erxlebenovi. Po jeho smrti byly tyto pozemky vyvlastněny a 12. 9. 1927 zahájila firma Kratochvíl a Veselý z Pardubic stavbu podle projekce Dr. M. Babušky z Prahy. Po dvou letech, ve dnech 14. a 15. 9. 1929 v rámci oslav 20. Výročí trvání odboru Národní jednoty severočeské, byla nová budova české školy slavnostně otevřena. Dojmy z tohoto okamžiku líčí článek uveřejněný v 10. čísle časopisu Naše menšiny z roku 1929: "Nová škola, ležící v České čtvrti při silnici k Šilperku, je všeobecně uznávána za jednu z nejkrásnějších škol v širokém okolí. /.../ Jsou v ní umístěny: 3 tříd. škola obecná, 3 tříd. škola měšťanská, mateřská škola a česká všeobecná živnostenská škola pokračovací, zřízená od 1. října 1929. /.../ Má kromě obvyklých místností krásnou tělocvičnu, kuchyň, jídelnu, pracovny a dílny pro ruční práce ženské i výchovné. Jedinečným dojmem působí vymalování chodeb, jež těší se živé pozornosti návštěvníků. Ke hlavní budově je přistavěn byt ředitelův s překrásnou vyhlídkou, pod ním je umístěna mateřská škola. Jak krásně vybaven je útulek nejmenších lanškrounských hraničářů, o tom nejvýraznější svědectví podává to, že se návštěva mateřské školy proti předcházejícím letům skoro zdvojnásobila."
     Tento čin posílil sebevědomí české menšiny v Lanškrouně a prohloubil její společenský život. Dramatické události v pohraničí na konci 30. let měly však nepříznivé důsledky též na existenci českého školství. V sobotu 8. října 1938 přišlo do Lanškrouna německé vojsko, české školy byly zrušeny a české děti, pokud jejich rodiče jako zemědělci v Lanškrouně zůstali, byly nuceny navštěvovat školy německé. České vyučování bylo ve škole obnoveno až po válce - 16. 7. 1945.
     Zatímco bezprostřední poválečná léta byla charakteristická provizorními podmínkami v souvislosti s osídlováním pohraničí, od roku 1948 nastává období nekompromisní komunistické ideologie, která spolu s četnými školskými reformami poškodila školství především v oblasti duchovní. Mezitím vzrostl počet žáků ve městě, takže zde musely být postupně otevřeny další dvě úplné základní školy a k původní budově menšinové školy byly za nezměrného úsilí ředitelství, učitelského sboru a rodičů přistavěny pavilon dílen, pavilon pro skladování materiálu a pavilon mimoškolní výchovy s kuchyní a jídelnou, který však musel být záhy využit pro výuku žáků prvního stupně.
     Během několika posledních let proběhlo v celém areálu mnoho změn, díky kterým se zlepšily výukové podmínky pro naše žáky i pracovní podmínky pro pedagogický sbor. K nejvýznamějším patřilo vybudování půdní vestavby, za necelého půl roku zde vznikla odborná učebna přírodopisu, knihovna pro žáky, kabinety a další třídy. K neméně významným akcím patřila rekonstrukce druhé, ale novější budovy. V září 1998 byla v těchto prostorech slavnostně otevřena školní jídelna a o měsíc později zahájil celodení provoz i krytý plavecký bazén.
      A na závěr nesmíme zapomenout na úspěchy našich sportovců. Ve školním roce 1998/99 se cyklistické družstvo chlapců stalo mistry ČR. Děvčata, volejbalistky, také získala 1.místo v republikovém finále ZŠ a víceletých gymnázií v Jindřichově Hradci. O rok později se družstvu, i když v jiném složení, opět podařilo postoupit do finále ČR, kde reprezentovalo naši školu, a obsadilo krásné 3. místo.

nahoru