Hurá, už máme Slabikář
Naši letošní prvňáci jsou velmi šikovní školáci. Za tři měsíce své školní docházky zvládli čtení i psaní prvních písmen, slabik, slov a dokonce i krátkých vět. Práce s Živou abecedou byla pro ně hračka. Už se nemohli dočkat své první opravdové knihy - Slabikáře.
Tento slavný, dlouho očekávaný den nadešel v pondělí 28. listopadu v 15 hodin. Pozvali jsme maminky, tatínky, někteří i další členy svého příbuzenstva a slavnost mohla začít. Nejprve paní učitelka přivítala nás a všechny, kteří nám přišli držet pěsti, aby vše dobře dopadlo a my získali tolik vytoužený Slabikář a klíček k němu. Potom jsme si dodali odvahy naším společným pokřikem:
Nejsme žádná mrňata,
jsme šikovná prvňata.
Učíme se písmenka
ta malá i ta velká.
Pekelně se soustředíme,
klíček ke Slabikáři ulovíme.
Zpět do lavic k rodičům, kde na nás už čekaly „Úkolníčky“ s pěti rozmanitými úkoly, např. určit počet slabik ve slově, skládat slova z písmenek, zahrát si písmenkové pexeso a další. Za každý správně splněný úkol jsme získali od paní učitelky jeden malý klíček. Jsme šikulky, práce nám šla hbitě od ruky a brzy jsme měli všichni všech pět klíčků „v kapse“. Nic nebránilo slavnostnímu vyhlášení. Dostali jsme krásný úplně nový Slabikář a k němu voňavý perníkový klíček. Všichni nám blahopřáli, tleskali a pak už jen cvakaly fotoaparáty.
Radostně jsme se rozeběhli domů pochlubit se s novým Slabikářem těm, kteří tu slávu neviděli.
Za šikulky z první třídy paní učitelka
 |
| My a rodiče |
|
 |
| Naše paní učitelka |
|
 |
| Všichni jsme se snažili |
|
 |
| Všichni máme Slabikář |
|
nahoru |
