 |
Dzierzoniow
 |
|
  
Spolupráce mezi školami pokračuje
Dvacet vybraných žáků páté třídy nemohlo úterní ráno 27. září dospat. Že by se tak těšili do školy? V žádném případě. Ale tento den k nám měly přijet děti z partnerské školy v Dzierzoniowie, se kterými se skamarádili při květnovém týdenním pobytu v Polsku, aby se společně s nimi zúčastnili další akce v rámci česko-polského grantu „Žijeme ve společné Evropě“ s názvem Tvůrčí dílny - Warsztaty.
S napětím čekali, zda mezi 29 polskými dětmi bude zrovna ten jejich kamarád a spousta z nich se opravdu dočkala. Akci slavnostně zahájil náš pan ředitel O. Strnad a dva vybraní žáci z každé školy vztyčili vlajku na počest našeho přátelství. Potom se všechny děti rozdělily do 4 pracovních skupin podle svých zájmů. Kdo si vybral skupinu A, věděl, že dopoledne bude vyrábět podzimního dráčka ze sena a odpoledne půjde do keramické dílny malovat hrnečky (a naopak). Do skupiny B se přihlásili hlavně chlapci, kteří si chtěli postavit zajímavé věci ze stavebnic FISCHERTECHNIK, i přestože je odpoledne čekala dílna s názvem Bytová dekorace, neodradilo je to. V této dílně všichni zvládli krásný květináč vyrobený z novinových ruliček a někteří chlapci dokonce i s větším úspěchem než děvčata.
Po obědě se skupinky vyměnily a všichni pracovali se stejným zápalem jako dopoledne. Když člověka něco baví, tak se do práce ponoří, až přestane vnímat čas. Přesně tak tomu bylo i v našich dílnách. Než se děti nadály, čas určený pro jejich práci vypršel a musely končit. Spoustu krásných dárečků pro rodiče si děti odvezly hned, ale na některé výrobky si budou muset ještě chvilku počkat. Květináčky, které nestihly zaschnout, a vypálené hrnečky se dovezou do Polska při dalším setkání.
Tyto dílny se všem moc líbily a všichni byli překvapeni, jaké krásné věci dokáží vyrobit. Už teď se těší na další akci, kterou s polskými kamarády prožij, tou bude společný zimní pobyt v Čechách.
M. Kroulíková, M. Jirásková
 |
| 1. Slavnostní zahájení |
|
 |
| 2. Práce se stavebnicemi |
|
 |
| 3. Co se mi podaří postavit |
|
 |
| 4. Opět stavebnice... |
|
 |
| 5. Opletení květináčků |
|
 |
| 6. Snažíme se... |
|
 |
| 7. Naše výrobky |
|
 |
| 8. Keramická dílna |
|
 |
| 9. V keramické dílně |
|
 |
| 10. Vyrábíme dráčky |
|
 |
| 11. Naše výrobky |
|
 |
| 12.Zadařilo se nám... |
|
nahoru |
|
Skypujeme s našimi polskými kamarády
V naší škole máme v několika učebnách interaktivní tabule. Tuto novou pomůcku využíváme velice rádi v různých vyučovacích hodinách, ale vůbec jsme nečekali, že díky tomuto „výkřiku“ moderní techniky budeme lépe komunikovat s našimi kamarády s družební polské školy v Dzierzoniowie. S polskými dětmi jsme se již setkali při mnoha společných akcích, například jsme společně „nocovali“ s Andersenem, jezdili na kolech v Polsku, lyžovali v Čechách, zpívali naše i polské písničky.
A teď, i když nejsme na stejném místě, se díky internetu, PC s příslušným vybavením a interaktivní tabuli slyšíme i vidíme. Akce probíhá v rámci druhého česko-polského grantu „Žijeme ve společné Evropě“ a zúčastnily se jí obě páté třídy se svými třídními učitelkami a panem ředitelem Oldřichem Strnadem. Společně s polskými kamarády jsme diskutovali o Evropské unii a jejím podílu na našich společních akcích. Zhodnotili jsme úspěšnou akci Zima v Čechách a vzpomínali na naše zážitky na lyžích. Vyprávěli jsme si o oslavě Velikonoc u nás a v Polsku. Při posledním spojení jsme se vzájemně podělili o své plány na tolik očekávané velké prázdniny.
Bylo moc příjemné vidět a slyšet zase své známé, s kterými jsme prožili mnoho krásných chvil. Navíc jsme si zase obohatili svou slovní zásobu polských výrazů (víme už, jak se polsky řeknou prázdniny) a také jsme zjistili, že není jednoduché mluvit na mikrofon tak, aby nám posluchač, který neovládá důkladně naši řeč, porozuměl. Už teď se těšíme na začátek školního roku, kdy máme domluvené další telefonické spojení.
Páťáci
 |
| Příprava spojení |
|
 |
| Téma Velikonoce |
|
 |
| Těšíme se na prázdniny |
|
nahoru |
|
Pedagogická konference
Druhou květnovou realizovanou akcí se stala Pedagogická konference, kterou jsme uspořádali na naší škole. V sobotu 28. května jsme přivítali více než dvacet polských kolegů s paní ředitelkou R. Walendowskou. Další česko-polskou akci z projektu „Žijeme ve společné Evropě“slavnostně zahájil ředitel školy Mgr. O. Strnad. Dopolední program byl věnován dvěma tématům, a to České republice a našemu školství. Zahájila Mgr. J. Stránská prezentací o Česku, uvedla základní údaje o republice a její historii, zajímavosti o korunovačních klenotech. Dále se zabývala mocí výkonnou a zákonodárnou, tedy funkcí prezidenta, vlády, Poslaneckou sněmovnou a Senátem, přiblížila posluchačům volební systém, jenž je odlišný od polského. Mgr. P. Minářová seznámila přítomné s historií českého školství, osobností J. A. Komenského a jeho pedagogickými zásadami, dále se vzdělávacím systémem v České republice. Prostor pro diskusi, srovnání českého a polského školského systému byl dán po závěrečném zamyšlení nad vývojem školství.
Na 13. hodinu byl stanoven odjezd do Litomyšle, kde následovala společná prohlídka centra města a jeho historických památek, zakončená návštěvou zámku. Bohužel deštivé počasí nám nedovolilo posezení např. v romantických Klášterních zahradách, nebo v některé kavárně na náměstí. Naše česko-polské setkání jsme zakončili v reprezentativních prostorách hotelu Modrá hvězda.
Velké poděkování patří panu faráři ThMgr. I. Szocinskemu, bez jehož tlumočení bychom se neobešli jak na konferenci, tak při návštěvě Litomyšle. DK
 |
| 1. Přivítání |
|
 |
| 2. Oficiální zahájení |
|
 |
| 3. Účastníci konference |
|
 |
| 4. Prohlídka Litomyšle |
|
 |
| 5. Na zámku |
|
 |
| 6. V hotelu Modrá hvězda |
|
 |
| 7. Společné foto |
|
nahoru |
|
Prosluněný týden v Miedzygorze
V rámci česko-polského projektu ,,Žijeme ve společné Evropě“ se 20 dětí ze 4. třídy a tři pedagogové zúčastnili společného pobytu s polskými dětmi z naší partnerské školy v Dzierzoniowie . Setkání tentokrát proběhlo v krásné přírodě západní strany masivu Kralického Sněžníku v Miedzygorze .
Pondělí 16. května
Odjezd od školy byl naplánován na devátou hodinu, ale už od osmi se děti scházely a nemohly se dočkat, až vyrazíme. Cesta proběhla v naprosté pohodě a zanedlouho už nás vítali polští přátelé před hotelem „Nad vodopádem“. Následovalo ubytování do pokojů a prohlídka hotelu, který skutečně, jak jeho název napovídá, je umístěn těsně nad vodopádem říčky Wilczka. Po obědě jsme společně zahájili náš týdenní turistický pobyt, nejdříve jsme slavnostně vztyčili vlajky a polští učitelé připomněli všem účastníkům, že náš česko-polský projekt Žijeme ve společné Evropě je spolufinancován ze zdrojů ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis. Potom jsme společně vyrazili na prohlídku Miedzygorze, kde většina dětí hned nakoupila dárečky. Procházka městečkem, údolíčkem říčky a kolem vodopádu nás příjemně unavila. Pak teprve měly děti dostatek času na to, aby se zabydlely na pokojích. Každý den se bodoval pořádek, což některým dělalo problémy. Nutno ale uznat, že každým dnem se pořádek vylepšoval.
Po dobré večeři se ujal slova tlumočník Sebastian, který každý den s dětmi poctivě probíral česko–polská slovíčka. Děti pozorně naslouchaly a snažily se naučit co nejvíce. Vzájemné seznamování probíhalo ve společenské místnosti, kde jsme si nejdříve zahráli několik her a děti se rozdělily do družin, které si samy pojmenovaly. Společně pak tvořily plakáty s názvy družin a svými jmény. Bylo zajímavé jednotlivé skupinky pozorovat. Domluva nebyla snadná. Paní učitelka Aňa z Polska nás pro pobavení začala učit párový „Belgický tanec“. První zkoušky byly úsměvné, nikomu to moc nešlo a teprve postupně se nám začal tanec dařit. Vždyť na to máme celý týden! Na promítacím plátně nám pak pan učitel Andrzej ukázal fotky z celého dne. Toto promítání se stalo součástí každého večera.
Úterý 17. května
Vzbudili jsme se do krásného rána a hned po snídani a krátké lekci česko–polských slovíček jsme spěchali sbalit si věci na celodenní výlet autobusem do Medvědí jeskyně v Kletně. Cesta nám rychle uběhla a už jsme šlapali krásnou lesní cestou k jeskyni. Rozdělili jsme se na tři skupiny a postupně jsme s průvodci a našim překladatelem vyráželi na prohlídku. Pro děti to byl velký zážitek a dozvěděly se spoustu zajímavostí. Třeba o tom, jak po dlouhá staletí byla jeskyně útočištěm divokých zvířat, např. medvědů, hyen a dalších, jejich kosti se vrstvily v bahně jeskyně a jsou tam uložené dodnes. Příjemným zážitkem uprostřed krápníkové jeskyně byla hudba doprovázená hrou světel. Po prohlídce jsme se všichni sešli v údolí a kolem výstavy obřích dinosaurů jsme se vrátili na parkoviště k autobusu. Po večeři následovalo opakování slovíček a rekapitulace celého dne.
Večerní diskotékou jsme se rozparádili a odbourali poslední zbytky jazykových bariér. Tento den se moc vydařil a děti byly navýsost spokojené.
Středa 18. května
Třetí den našeho pobytu v Polsku jsme se probudili plni očekávání, protože před námi byl výlet do Ogrodu Bajek. Sice jsme věděli, že půjdeme na nějaké pohádkové místo, ale nikdo jsme si nedokázali představit něco konkrétnějšího. Po návratu jsme měli absolvovat kurz první pomoci, a proto jsme se po snídani naučili několik polských slovíček, která budeme odpoledne potřebovat (lékař, zlomenina, části těla, otřes mozku, …). V 10 hodin jsme s batohy na zádech, plni odhodlání vyšli na náš první větší turistický výšlap. Cesta vedla stále do kopce a v půli trasy toho již někteří měli „plné zuby“ (hlavně děti a učitelé z Polska)... Proto jsme často odpočívali a dodržovali pitný režim. Udýchaní a vyčerpaní jsme dorazili do Ogrodu Bajek a zjistili, že tato cesta stála opravdu za to. Na ploše 1 ha byly rozmístěny pohádkové postavičky vyřezané ze dřeva. Mezi dřevěnými sochami nechyběly malé hrady, větrné mlýny, domky ježibaby. Z asi 80 postaviček se dětem nejvíce líbili Šmoulové i s Gargamelem, Shrek s Fionou, Včelka Mája s Vilíkem, Medvídek Pú s kamarády, Růžový panter… Cesta z pohádkového místečka, která vedla hlavně z kopce, uběhla velice rychle a cestou kolem vodopádů jsme se vrátili do hotelu.
Po obědě jsme se rozdělili na dvě skupinky. Polské děti trénovaly chůzi s trekovými holemi a my absolvovali kurz první pomoci. Dozvěděli jsme se, jak poskytnou kamarádovi první pomoc při zástavě dechu, jak provádět dýchání z úst do úst a masáž srdce. Všichni jsme si tyto činnosti vyzkoušeli i prakticky a zjistili, že to není zase tak lehké, jak se na první pohled zdá. Potom jsme se vyměnili s druhou skupinkou. Naučili jsme se správně nastavit výšku holí, navléci je na ruku a pak už zbývalo jen nacvičit chůzi. Sladit souhru rukou a nohou bylo pro někoho dosti obtížné. Čím více jsme se snažili a mysleli na to, tím nám to šlo hůře. Nakonec jsme to všichni aspoň trochu zvládli a začali se chystat na večerní program. Každý pokoj si měl připravit umělecké (taneční, herecké, pěvecké) vystoupení. Tento den se děti na večeři opravdu těšily, protože se na terase grilovaly párky a klobásy. Po jídle byla představena porota (složená z p. ředitele naší školy, pí ředitelky Dzierzoniowa a paní Baši, zdravotnice kurzu), která každý výkon ohodnotila body. Každý pokoj předvedl své vystoupení (většinou pěvecké), a protože výkony všech byly velmi vyrovnané, odměnu si nakonec zasloužili všichni. Velká pochvala patří našim dětem, které ač „nezpěváci“ vystoupili a zazpívali písničku. Na závěr večera už jsme zpívali úplně všichni.
Čtvrtek 19. května
Ve čtvrtek jsme se po snídani a po čtvrthodince polštiny, kde jsme se naučili polské názvy zvířat, rozdělili na dvě skupinky. Polské děti se šly podívat s holemi nordik Walking na přehradu vysokou asi 30 m a my se vydali takřka stejnou cestou jako ve středu, cíl naší cesty ale nebyl Ogrod Bajek, ale kostel Panny Marie Sněžné. Tento kostelík se nachází v Kralickém Sněžníku pod vrcholem Góry Igliczne. Historie tohoto místa sahá až do roku 1750, kdy selský synek přinesl ze své pouti z rakouského Štýrska vyřezanou kopii obrazu Panny Marie, kterou zavěsil pod vrcholek Góry Igliczne na strom svého pozemku. Místní začali toto místo navštěvovat a o kousek dál vybudovali dřevěnou kapli. Později byla kaple přestavěna na barokní kostelík. Bohužel se v současné době kostel opravuje, ale přesto prohlídka interiéru stála za to. Potom jsme po kratším odpočinku vystoupali na nejvyšší vrchol tohoto pohoří Góru Iglicznou s nadmořskou výškou 847 m n. m. Zpátky do hotelu se nám už šlapalo lépe a naše děti dokonce sklidily od polské paní ředitelky pochvalu za výdrž. Po obědě jsme se dozvěděli, jak se zachovat při zásahu el. proudem, jak zachránit kamaráda, který se topí a jak správně ošetřit zlomeniny. Po zdravovědě se každý pokoj připravoval na netradiční módní přehlídku, na které se měly předvádět papírové šaty, které si děti na pokojích samy vyráběly. Po večeři začala módní přehlídka. Největší úspěch na této přehlídce sklidila Bára Maršíková za model staré babičky, která se při tanci promění v sedmnáctiletou modelku. Všichni jsme se tento večer výborně bavili a ukončili ho společným tancem na diskotéce.
Pátek 20. května
Dnešní ráno kopírovalo všechna předcházející, probuzení do krásného slunečného dne, snídaně v devět hodin formou švédských stolů, krátký česko-polský jazykový kurz, tentokrát na téma dopisování. Dnes si české a polské skupiny vyměnily program, Poláci své putování směřovali ke kostelíku Panny Marie Sněžné a na Góru Iglicznu. V 10 hodin se české děti rozcvičují s holemi nordik Walking a potom za sebou jako husy vyráží k přehradě z roku 1907, která slouží jako protipovodňové zařízení. Sice jsme nejdříve museli srovnat krok a pohyb rukou, ale nakonec se zadařilo všem. Krásné údolí, říčka Wilczka prodírající se mezi kameny a sluníčko nás doslova přilákaly k posezení, brouzdání se ve vodě a k stavění přehrad. Dále jsme pokračovali proti proudy řeky soutěskou až k vodopádu. Ale tentokrát z úplně opačné strany. A závěr našeho „tvrdého“ nácviku? Nikdo nikde turistické hůlky čili kijky nezapomněl, nikdo neztratil gumové patky, nikdo nikomu nevypíchl oko či jinak nikoho nezranil a dokonce jsme zvládli chůzi s holemi. Nezbývá, než se pochválit.
K obědu jsme tentokrát ochutnali vynikající rybu, která je zde v pátek tradičním postním jídlem. Odpoledne jsme vstřebávali poslední informace, které se týkaly první pomoci, tentokrát byly tématem omrzliny a popáleniny. Potom jsme ještě navštívili obchody v městečku, abychom dokoupili dárky a utratili poslední zloté, ale i české koruny.
Po večeři jsme si ještě naposledy zatancovali „Belgický tanec“, který jsme už zvládli bezchybně, dostali jsme upomínkové listy a byl vyhodnocen pořádek na pokojích. Kriticky musíme přiznat, že jsme nebyli mezi nejlepšími. A potom už jenom závěrečná diskotéka a konec celého týdne.
Sobota 21. května
Od rána balíme, uklízíme, potom snídaně, kontrola pokojů, poslední společné fotografie, loučení, ještě honem předávání telefonních čísel, mailových adres, pokud jsme to nestihli včera večer, a odjezd. Poslední zamávání a snad se sejdeme příští rok na společné akci Zima v Čechách nebo na pěvecké soutěži v Dzierzoniowie…
Společný pobyt se nám líbil, a tak jsme složili pro polské kamarády básničku:
V Polsku je moc krásně,
proto skládám básně
pro vás, milí Poláci,
co nezkazíte žádnou legraci.
Počasí nám přálo,
a to není málo.
za všechny účastníky DZ, MJ, DK
 |
| 1. V centru Międzygórze |
|
 |
| 2. U Medvědí jeskyně |
|
 |
| 3. Belgický tanec |
|
 |
| 4. Masáž srdce |
|
 |
| 5. Paní ředitelka s českými dětmi |
|
 |
| 6. Co víme o polské škole |
|
 |
| 7. Prezentace začíná |
|
 |
| 8. V pohádkové zahradě |
|
 |
| 9. Krteček, ten je náš |
|
 |
| 10. My, turisté |
|
 |
| 11. Na Góre Igliczne |
|
 |
| 12. Módní přehlídka |
|
 |
| 13. Vyrážíme s kijkami |
|
 |
| 14. Na přehradě |
|
 |
| 15.Přes Wilczku |
|
 |
| 16. Neodolali jsme |
|
 |
| 17. Všichni účastníci |
|
nahoru |
|
Pohádková Noc s Andersenem
Další kouzelná noc a Andersenem je za námi. Uskutečnila se 1. dubna, v předvečer narozenin známého dánského pohádkáře, na naší škole již popáté. Prožili ji společně se svými učiteli prvňáčci, čtvrťáci a někteří šesťáci, aby zjistili, co vlastně dělají knížky v noci. Jednou za rok totiž mohou malá mořská víla, ošklivé káčátko a cínový vojáček opustit stránky knih a spolu s dětmi prožít pohádkové dobrodružství.
V podvečer předal pan ředitel dětem klíč od školy a ta byla až do druhého dne jen jejich. „Skutečný“ pan Andersen, pohádkovníky, zajímavé úkoly, strašidelná stezka odvahy s pohádkovými bytostmi a noční čtení – taková byla letošní andersenovská pohádková noc.
Novinkou se stalo internetové spojení s našimi přáteli v polské škole a společné plnění úkolů. A tak se četly texty v polštině na naší straně a v češtině na straně polské, kreslily ilustrace Krtečka a Bolka a Lolka. No prostě paráda!
Druhý den ráno se dokončily poslední úkoly. Na konec si všichni odnesli pohádkové diplomy a drobný upomínkový předmět. A pak už dlouhé sdělování dojmů doma. Děkujeme, pane Andersene!
JS
 |
| 1. přivítání před školou |
|
 |
| 2.Vztyčujeme vlajky. |
|
 |
| 3. Přišel pan Andersen. |
|
 |
| 4. A už začínáme! |
|
 |
| 5. Pracujeme, až se z nás kouří. |
|
 |
| 6. Spojení s polskými přáteli |
|
 |
| 7. Žádná nuda! |
|
 |
| 8. Příprava na čtení polské pohádky |
|
 |
| 9. Preznetace pro polské děti |
|
 |
| 10. My se strašidel nebojíme! |
|
 |
| 11. Pohádkové postavy i strašidla přišly mezi nás. |
|
 |
| 12. A už se pomalu chystáme ke spánku. |
|
 |
| 13. Máme nové kamarády. |
|
 |
| 14. Tohle všechno jsme dokázali. |
|
 |
| 15. Závěrečné předávání diplomů |
|
 |
| 16. Celá naše parta |
|
 |
| 17. Pohádkovníky |
|
nahoru |
|
Zpíváme pro zdraví,
tak znělo heslo letošního ročníku pěvecké soutěže v polském Dzierzoniowě. Nastala středa 16. března, očekávaný den žáků 3. a 6. třídy, vítězů školního kolal. Teď už jen nezaspat, naložit kulisy, hudební nástroje a můžeme vyrazit na dlouhou cestu za našimi přáteli. Na soutěž děti doprovodil p. řed. Strnad, p. uč. Resler, pí uč. Štorková a pí vych. Zedníčková.
Po příjezdu do Dzierzoniowa jsme hned vyrazili do kina, kde proběhla pěvecká část akce. V úvodu jsme zhlédli moc pěknou prezentaci z poslední společné česko-polské akce na Hedeči – Zima v Čechách. Následovalo vystoupení devíti tříd v první kategorii a osmi tříd, v kategorii druhé. Neustále se bylo na co dívat a veselé melodie písniček nám navodily dobrou náladu. Polská píseň ,,Jarní polévka“ zazněla dvakrát a nakonec zvítězila v první kategorii. Ve druhé kategorii sklidila největší potlesk píseň o kole. Polští páťáci ji dokonce zpívali dvojhlasně a doprovodný tanec taky neměl chybičku. Naše dvě třídy byly vyhodnoceny speciální cenou, do Lanškrouna jsme si přivezli dva DVD přehrávače.
Dalším bodem programu bylo dětmi tolik očekávané nakupování drobných dárků na náměstí. Polští kamarádi nám pomohli, rozdělili jsme se do skupinek a hurá za dobrodružstvím! Po tom všem už nám vyhládlo a výborná polévka a řízek přišly vhod.
V tělocvičně školy už na nás čekali s bohatým programem. Děti se rozdělily do družstev a střídaly se při sportovních soutěžích, plnění úkolů, vyrábění kytiček a košíčků z papíru. Vedení obou partnerských škol se sešlo s učiteli a společně se domluvili na dalších připravovaných akcích v rámci projektu Žijeme ve společné Evropě.
Nadešel čas rozloučení s kamarády a odjezd domů do Lanškrouna. Děti společně s učiteli hodnotili pěveckou soutěž na jedničku a těší se na další připravované akce.
Zedníčková Dana
 |
| 1 - Cestou do Polska |
|
 |
| 2 - Příjezd do Dzierzoniowa |
|
 |
| 3 - Vystoupení 6. třídy |
|
 |
| 4 - Písnička Kouzla králů |
|
 |
| 5 - Ocenění 3. třídy |
|
 |
| 6 - Ocenění 6. třídy |
|
nahoru |
|
Školní kolo pěvecké soutěže
V úterý 22. února se konala pěvecká soutěž 1. až 6. tříd. Tato akce vznikla během spolupráce s naší partnerskou školou v Dzierzoniowie. Děti soutěžily se dvěma písničkami. Vítězné třídy v kategoriích 1. - 3. a 4. - 6. ročník pojedou 16. března 2011 na soutěž do Polska. V letošní porotě, která opravdu neměla lehký úkol, zasedla pí J. Knápková, pí M. Kočová a pí L. Dolečková. Atmosféra byla napjatá hned od začátku, třídy se rychle střídaly a předváděly výsledky svého několikatýdenního zkoušení a nacvičování. Nešlo jenom o zpěv, ale porotu museli soutěžící oslnit kostýmy, rekvizitami, hrou na nástroje, tanečkem nebo scénkou. Nakonec porota po dlouhém rozmýšlení vybrala v mladší kategorii třetí třídu a ve starší šestou třídu. Gratulujeme vítězům.
D. Zedníčková, Z. Štorková
 |
| Porota |
|
 |
| Účast byla hojná |
|
nahoru |
|
Zima v Čechách aneb týden sportu a poznávání
„Žijeme ve společné Evropě“, to je název druhého česko-polského grantu, který naše škola podala společně se Szkolou Podstawowou nr 3 w Dzierzoniowie v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce v Euroregionu Glacensis. Týdenní pobyt nesoucí název Zima v Čechách se stal naší první realizovanou akcí celého projektu, který je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis.
1. den – pondělí 7. února
Ráno v 8 hodin jsme se sešli před školou a začali jsme nakládat zavazadla a lyže do autobusu. Zkontrolovali jsme vše potřebné a vyrazili na cestu směr Králíky. Po víkendové oblevě bylo nádherné slunečné, ale mrazivé počasí. Po hodině jízdy jsme vysedali na Hedeči před hotelem Poutní Dům, kde jsme se ubytovali a čekali na příjezd autobusu z Dzierzoniowa. Před obědem jsme byli kompletní a všechny děti jsme rozdělili do pokojů po dvojicích, trojicích či pěticích.
Po poledním klidu jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl na 9 km vzdálenou sjezdovku v Šanově, zde i přes víkendové tání zůstal v jinak okolo zelené přírodě technický sníh. Děti si vzaly lyže a donesly si je pod sjezdovku, některé z nich nazouvaly lyžáky poprvé v životě. Na mírném kopečku jsme děti rozdělili do družstev a začali s výukou lyžování. Pouze deset dětí umělo obstojně lyžovat. Sjezdovka byla pro začátečníky ideální a kladem bylo i to, že jsme na ni byli pouze my. Kolem čtvrté hodiny jsme se autobusem přepravili zpátky do hotelu.
Před večeří jsme slavnostně vyvěsili vlajky v jídelně a děti se seznámily s týdenním připraveným programem. Dnes nás čekal seznamovací večer, kde si děti vyrobily jmenovky a ve skupinkách hrály hry. Zatančili jsme si i makarenu, u které se děti výrobně bavily.
2. den – úterý 8. února
Druhý den hned po snídani jsme se vydali opět autobusem na sjezdovku. Nesvítilo nám tolik sluníčko, ale i přesto bylo pěkné počasí. Tento den se ke zdárným a šikovným lyžařům přidalo dalších osm. Po svačině, která byla okolo jedenácté hodiny, se na vlek vydala další skupinka pěti dětí. Od tohoto okamžiku už lyžuje 23 žáků.
V jednu hodinu je připravený oběd a ve dvě nás autobus převezl do Vojenského muzea v Králíkách, kde nás čekala prohlídka vojenského areálu s vojenskou technikou. Venku jsme pořídili první společnou fotografii před vojenskými vozidly. Po prohlídce muzea jsme se přesunuli do několika metrů vzdálené pevnosti, kde jsme byli rozděleni do dvou skupin a každá skupina absolvovala zvlášť výklad. A zpět? Pěšky podél kapliček křížové cesty na Hedeč. Cesta nahoru byla náročná a dlouhá, a tak nám všem vyhládlo.
Po večeři si děti zopakovaly makarenu a ve skupinách nám předvedly suché lyžování ve štafetách. Poté vyráběly česko-polský a polsko-český slovník na téma jak jinak než lyžování.
3. den – středa 9. února
Ráno jsme se opět vydali na sluníčkem osvícenou sjezdovku. Pod svahem nás přivítal místostarosta Dzierzoniowa, který přijel navštívit děti a také si zalyžovat. Žáků, které zvládali první oblouky, stále přibývalo. Už nás bylo 32. Po svačině ti nejlepší lyžaři sjížděli celou sjezdovku začínající prudkým svahem.
Na dnešní odpoledne jsme měli naplánovanou prohlídku kláštera Hedeč a jeho ambitů. Provázela nás paní průvodkyně, od které jsme se dozvěděli zajímavosti o historii kláštera. Děti se podívaly i do hrobky, do které vedlo 35 schodů. Zbytek odpoledne jsme venku hráli různé hry. Navštívila nás také starostka města Lanškroun, s kterou jsme se vyfotili na schodech kláštera. Večer měly děti za úkol zjistit od představitelů měst co nejvíce informací, samozřejmě Češi o Dzierzoniowě a Poláci o Lanškrounu. Při plnění tohoto úkolu si žáci museli poradit s jazykovou bariérou. Obě skupiny vytvořily ze zjištěných informací plakáty a své poznatky prezentovaly před ostatními.
4. den – čtvrtek 10. února
Ranní mlha předznamenala nádherné počasí. Děti bavilo lyžování každým dnem čím dál tím víc. Na svah za nimi přijela paní ředitelka z Dzierzoniowa a pan farář, který si s dětmi zalyžoval a pomohl při výuce začínajícím.
Během dne si děti připravovaly scénky na společný večer, který byl nazván Česko-polským talentem. Děti zpívaly, přednášely básně, kouzlily… Zhlédli jsme také ukázku zručnosti při ovládání modelu vrtulníku, dokonce nám zatančily i břišní tanečnice. Po vyhodnocení následovala hra na déšť, po které se děti odebraly spát.
Báseň, která získala 2. místo:
Lyžovačka to je hračka,
svede to i malá Kačka.
Lyžovat nás všechny baví,
sjíždíme kopce bez námahy.
Pan učitel jezdí s námi,
ale potom budem jezdit sami.
Budem řezat zatáčky,
a pilovat otáčky.
Budem jezdit o sto šest,
až vysvitne hodně hvězd.
Z toho smutní nebudem,
zítra bude taky den.
Zítra bude velký den,
karneval se chystá sem.
Na karneval se všichni těší,
budou tam Poláci i Češi.
5. den – pátek 11. února
Bohužel počasí nám nepřálo. Pršelo, jen se lilo. Děti dopoledne hrály různé hry, pexeso, tripexeso, twister, vytvářely přáníčka na památku. Některé si vyráběly masky na karneval, který nemohl proběhnout pro nepřízeň počasí na sjezdovce, jak bylo původně naplánováno, ale pouze ve společenské místnosti při večerním programu.
Odpoledne jsme se autobusem vydali na sjezdovku pro lyže, které jsme tam měli uschovány. Po návratu nepršelo, proto jsme se rozhodli pro vycházku na místní rozhlednu. Ale zase se spustil déšť, a tak jsme vzali nohy na ramena a rychle se vrátili.
Večer proběhl slíbený karneval. Nápadité masky zatančily makarenu, tanec s balónky a židličkovanou. Rozdali jsme jim diplomy a po chvilce oddechu následovala závěrečná diskotéka. Nikomu se nechtělo věřit, jak tento poslední večer a celý lyžařský výcvik rychle utekl.
6. den – sobota 12. února
Při snídani jsme ještě předali diplomy panu kuchaři a majiteli hotelu. Slavnostně jsme spustili vlajky a čekalo nás jen balení a uklízení pokojů. Rozloučili jsme se a naposledy vyfotili ve skupinkách. Nezbývalo nám, než všem popřát šťastnou cestu domů a zamávat si.
Přestože jeden den pršelo, dětem se Zima v Čechách líbila a už se těší na další setkání.
Společné akce v Králíkách - Hedči se zúčastnilo 20 žáků a 3 pedagogičtí pracovníci Szkoly Podstawowe nr 3 w Dzierzoniowie, 20 našich žáků pátých tříd a 3 pedagogičtí pracovníci ZŠ Dobrovského a zdravotnice.
 |
| Česko-polský slovník |
|
 |
| Hedeč v noci |
|
 |
| Hurá, umím chodit |
|
 |
| Karneval |
|
 |
| Makaréna |
|
 |
| Poprvé na lyžích |
|
 |
| Práce na slovníku |
|
 |
| Prezentace |
|
 |
| Seznamovací večer |
|
 |
| Společná fotka u kláštera |
|
 |
| Společná fotka |
|
 |
| Starali se o nás... |
|
 |
| V muzeu |
|
 |
| Večerní procházka |
|
 |
| Vítězný břišní tanec |
|
 |
| Vojenské muzeum |
|
 |
| Výroba slovníku |
|
 |
| Vyvěšené vlajky |
|
 |
| Zástupci měst |
|
 |
| Získávání informací |
|
nahoru |
|
Závěrečné setkání
Osmnáct měsíců společně realizovaného grantu Blíž k sobě ve společné Evropě uteklo tak rychle jako voda v potoce. Poslední akcí se stalo závěrečné květnové setkání na naší škole. Navštívila nás paní ředitelka R. Walendowska se svými kolegyněni, paní Aňou a Maruškou. Nejdříve navštívily třídu pátou, která se účastnila loňského cykloturistického pobytu v Polsku a letošního česko-polského lyžování, potom čtvrťáky, jež se nedávno vrátili z týdenního turistického pobytu v Dzierzoniowě. Všem žákům předaly polsko-české letáky, které partnerská škola vydala k ukončení projektu. Dále dětem odpovídaly na otázky, které si pro ně naši žáci připravili, ti se zajímali o své kamarády, o nadcházející prázdniny, ale i o volbu nového polského prezidenta.
I my, učitelé, jsme vzájemně kladně zhodnotili realizovaný grant, vyzdvihli jeho přínos jak pro žáky, tak pedagogy a společně doufáme, že budeme úspěšní při podání nové žádosti pod názvem Žijeme ve společné Evropě.
 |
| U páťáků |
|
 |
| Ve čtvrté třídě |
|
 |
| Vzácná návštěva |
|
 |
| Polské poděkování |
|
nahoru |
|
Polské dobrodružství
V týdnu od 17. 5. do 22. 5. 2010 prožilo dvacet čtvrťáků naší školy nezapomenutelný týden v Polsku. Tato akce se mohla uskutečnit díky evropskému grantu „Blíž k sobě ve společné Evropě“ v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce v Euroregionu Glacensis.
Chceme se s vámi podělit o zážitky z tohoto super týdne očima přímých účastníků zájezdu – našich dětí:
1. den
„V neděli jsem se pořádně nachystala do Polska, do města Dzierzoniow. A bylo 17. 5., jela jsem z domu ke škole, tam jsem si povídala s mojí nejlepší kamarádkou Kačkou a strašně jsem se těšila! Jeli jsme autobusem, seděla jsem s Kačkou a poslouchaly jsme mp4. Dojeli jsme do Polska a ubytovali jsme se v hotelu Dama Pik.“
„ Pokoje byly krásné a měli jsme tam taky televizi, dokonce i s jedním českým programem. Kola jsme si dali do hotelu, naobědvali jsme se, oblékli se a šli jsme do města. Tam jsme si vyměnili peníze a něco si koupili.“
„Po večeři jsme s polskými dětmi a s panem Andrzejem a Przemkem hráli polské hry neboli gry.“
„Celý večer jsme zasvětili poznávání jmen. Večerka: návštěvy do devíti, v deset zhasnout a spát.“
2. den
„Ráno mě probudilo vrzání postele Niki. Do osmi jsme museli být na pokoji. Potom byla snídaně, pak jsme jeli opékat buřty, bylo to tam super. Pak jsme šli do polské školy hrát vybiku a cvičit, vrátili jsme se na večeři, ještě jsme si zahráli hry a zakončili den diskotékou.“
„Po snídani jsme jeli na opékání buřtů (museli jsme si přinést větvičky – kluci táhli celý strom). Když jsme dotahali větvičky (kluci i stromy), tak si někdo opékal buřty, my jsme se s holkama honily. Po obědovečeři jsme dělali česko- polské slovníky. Potom jsme doslova letěli na pokoj se převléknout na minidiskotéku. A po ní se šlo spát (večerka stejná).“
3. den
„Jeli jsme do Svidnice, tam jsme šli do Muzea dávného kupectví a do kostela Pokoje. Pan průvodce nám říkal, že kostel byl postaven na památku Vestfálské dohody mezi katolíky a protestanty. Ale měli jisté dohody: musel stát na poli, měl být postavený ze dřeva, hlíny a slámy. Katolíci si mysleli, že to za chvíli spadne, ale kostel stojí dodnes. Kostel nemohl mít kostelní věž, ta byla postavena později. Potom jsme si prohlédli katedrálu sv. Stanislava a Václava. Byla ve slohu gotickém. Cestou zpátky jsme navštívili vojenské muzeum. Pan majitel muzea nám dal na památku nábojnice. Večer jsme malovali, co jsme viděli. Naše skupina malovala zbraně, nakonec byla diskotéka.“ (Večerka jako vždy)
4. den
„Po snídani jsme vyrazili na obrovský kolový výlet do pidi ZOO. Ve zvěřinci byli králíci, kozy, lamy, slepice, kachny, koně, osel, kočky, divoká husa.“
„Byla tam zvířata a atrakce. Čekali jsme na pana ředitele. Pozdravili jsme se s ním. Spravoval jsem Polákovi šlapku. Dostali jsme tam hranolky s kečupem a koupil jsem si nanuka. Byla tam legrace. Cesta zpátky uběhla rychle. Po večeři jsme hráli hry, ale ne polské, ale české. Poté jsme se šli připravit na zakončení dne (zrušili diskošku) a šlo se spát.
5. den
„Ráno byla snídaně a pak jsme do oběda byli v polské škole. Koukali jsme se na videa z minulého roku, jak byli na kolech minulí čtvrťáci, hráli jsme hry a polskou vybiku. Vrátili jsme se do hotelu a měli jsme oběd. Po obědě jsme šli hrát bowling a já jsem nahrála jen dvacet bodů. A potom jsme šli ještě do města, kde jsme si mohli naposledy něco koupit.“
„ A konečně už jsme šli do hotelu na večeři. Po ní jsme měli čas na převlíknutí a na nagelování a konečně byla diskotéka.“
6. den
„V sobotu jsme se hnedka ráno začali balit. Potom jsme se rozloučili s Poláky kamarády a učiteli. Byli jsme moc smutní, že musíme odjet pryč. Nastoupili jsme do autobusu, jeli jsme domů. Během cesty nás pan Přemek honil s autem, aby nám dal svačinu, kterou nám zapomněli dát. Pak už jsme spokojeně dojeli až do Lanškrouna. Před školou už na každého čekali rodiče a byl všeho konec.“
„Výlet se mi líbil.“
„ Líbilo se mi tam, protože jsem poznala nové kamarády.“
„ Celý zájezd byl pěkný.“
„ Moc se mi tam líbilo.“
Spokojení čtvrťáci
 |
| 1. Větvičky na oheň |
|
 |
| 2. Opékání klobásek |
|
 |
| 3. Odpočinek po jídle |
|
 |
| 4. V tělocvičně |
|
 |
| 5. Pracujeme na slovníku |
|
 |
| 6. Tak jsme snídali |
|
 |
| 7. V muzeu |
|
 |
| 8. My a pan tlumočník |
|
 |
| 9. Muzeum zbraní |
|
 |
| 10. Fakt zajímavý... |
|
 |
| 11. Konečně na kolech |
|
 |
| 12. V Lasocině |
|
 |
| 13. Promítání filmů |
|
 |
| 14. Na bowlingu |
|
 |
| 15. Poslední foto |
|
nahoru |
|
|
Pěvecká soutěž v Polsku očima zúčastněných dětí
V rámci grantu „Blíž k sobě ve společné Evropě“ jely děti ze 3. a 4.B třídy reprezentovat školu na pěveckou soutěž do Dzierzoniowa. Výlet do Polska si zasloužily - vyhrály školní kolo s písněmi Tancuj, tancuj…, Narozeninová a Mravenčí ukolébavka. Soutěž probíhala ve středu 17. 3. 2010 v místním kině.
Natálie Benešová (3. ročník)
V 7.00 hodin jsme měli sraz u školy. Jeli jsme autobusem s televizí, pan řidič nám pustil pohádku Pat a Mat. Když jsme přijeli do Dzierzoniowa, všichni nás vítali. V divadle nám promítali fotky (prezentaci) polských škol. Potom začala soutěž. Naše vystoupení se nám povedlo. Před obědem nás polské holky provedly po náměstí. Potom jsme autobusem jeli na oběd. K obědu jsme dostali karbanátek s bramborovou kaší a salátem. Po obědě jsme se jeli podívat do polské školy. Byly tam různé soutěže. Třeba jsme kreslili na velký papír, hráli jsme memory, tancovali a v tělocvičně jsme běhali na čas. A poté následoval odjezd autobusem do Lanškrouna.
Kristýna Hlubinková (3. ročník)
V Polsku bylo krásně. Cesta byla velice dlouhá, ale i při ní se zažilo dost zábavy. Když jsme dojeli do Polska, hned jsme šli k nim do divadla. Asi čtvrt hodiny promítali na velké obrazovce různé fotografie s písněmi o spolupráci Polska a Česka. Potom jsme šli na náměstí, kde jsme si nakoupili různé drobnosti z výletu. Pak jsme jeli autobusem do restaurace na oběd, jídlo nám moc chutnalo. Pak nás pozvali k nim do školy, kde měli pro nás přichystaný program. V tělocvičně každý dostal jeden míč, aby si s ním chvíli pohrál. Potom byl konec všech programů, které si pro nás přichystali. Unaveni a se svačinou na cestu jsme nasedli do autobusu a jeli do Česka. Domů jsme dorazili mezi 18.30 – 18.45 hodinou. V autobuse jsme si všichni povídali, jak se nám tam líbilo.
Adam Vyhnálek (4.B)
Ráno jsme v 7.15 vyjeli od školy do Polska. Na začátku cesty jsme nevěděli, co dělat, ale za chvíli to bylo v pohodě. S klukama jsme byli v autobuse vzadu a vyprávěli si horory a taky jaké to v tom Polsku bude. Cesta rychle uplynula, a když jsme vystoupili, tak jsme byli příjemně překvapeni. Šli jsme do kina jménem ZBYSZEK, které se nacházelo u třetí základní školy.
A už nastala ta osudná chvíle. Vešli jsme do kina a usadili se na místa. Před naším vystoupením bylo už nevím kolik písniček, ale byl jsem nervózní, a proto jsem nevěděl, kolik písniček ještě bude. Zpívali jsme Mravenčí ukolébavku, tak jsme se šli převléct za mravence. Péťa tam přebíral kupu roští a spal v plátku macešky. Za náš výkon jsme dostali speciální cenu – DVD přehrávač a tašku s čepicemi. Sedli jsme si a čekali, až dozpívají ostatní. Ti, co zpívali před námi i po nás, zpívali dobře, i když jsem jim nerozuměl ani slovo. V kině jsme si taky prohlédli jejich prezentaci o spolupráci naší školy s jejich školou.
Po vystoupení jsme šli na náměstí, kde jsme koukali do výloh, četli polské názvy a tipovali, co to asi znamená. I když jsme nic neuměli, šli jsme si vyměnit české peníze za polské zloté, asi za 100 korun bylo 14.50 zlotých. Obešli jsme celé náměstí a pořád jsme nevěděli, co ty názvy znamenají a tak jsme šli do cukrárny JUPÍ, JUPÍ, JUPÍ… A co vám mám povídat, všichni byli rádi. Já jsem si koupil lízátko velké asi 20 cm, takže 200 mm (pozn. Pí. uč.: převádění jednotek se nám vyplatiloJ), za 3 zlotý a krówky.
Autobusem jsme pak jeli do krásné restaurace. Měli hrozně dobrou polévku i druhé jídlo. Když jsme dojedli, jeli jsme do základní školy a hráli jsme tam různé hry. Tancování bylo hrozné, pexeso moc dobré, sprint byl hodně dobrý. Dostal jsem DYPLOM s tvrdým Y a ještě jsme malovali, to bylo taky dobré.
A potom už jsme museli domů. Do Lanškrouna jsme dorazili v 18.30 hodin. Výlet se mi hrozně líbil a rád bych tam jel znovu. Ale už se těším, až si lehnu do té mojí měkkoučké postele a možná se mi bude o té skvělé cestě zdát!!!
Všechny děti byly z výletu nadšené, poznaly nové kamarády a podívaly se do ciziny . V budoucnu budou jistě na tento silný zážitek rády vzpomínat. Už teď se těšíme na další setkání s polskými kamarády.
Za 3. třídu a 4.B pí vych. Monika Kroulíková a pí uč. Mirka Jirásková
nahoru |
|
Druhé česko – polské lyžování
Také v tomto roce pokračuje realizace grantu „Blíž k sobě ve společné Evropě“. Už od podzimu jsme se těšili, my páťáci, na lyžování s polskými dětmi v Janoušově u Šumperka.
Konečně se přiblížil očekávaný termín 25. – 30. ledna 2010. Několik dní dopředu jsme zkoušeli lyže, boty, přilby, domlouvali se, kdo s kým bude na pokoji, radovali se, že konečně napadl sníh.
V pondělí 25. 1. jsme v plné zbroji zamávali ustaraným rodičům a vyrazili směr Janoušov. V některých z nás byla malá dušička, vždyť jsme ještě nikdy nelyžovali. V penzionu Horizont jsme se rychle ubytovali a čekali na Poláky, kteří dorazili zanedlouho po nás. Nesmělé přivítání, oběd, slavnostní zahájení se vztyčením vlajek a hurá na sjezdovku. Jak obout boty? A ty hole, pořád se někam pletou! Pan učitel Cacek s panem ředitelem nás rozdělili do družstev. Jedničky vyjíždějí směle vlekem nahoru a ostatní zkouší první krůčky, přenášení váhy, pády… A jak se zvednout? Po večeři jsme se vzájemně představili a zahráli si několik her, abychom se lépe poznali.
Úterní ráno je krásně slunečné, obloha jako šmolka. To se bude lyžovat! A už nám to jde lépe. Jen přijít na to, jak rychle ze země znovu na lyže. Odpoledne už vyjíždíme vlekem skoro všichni. Vlek jsme zvládli nad očekávání snadno. Jen občas někdo vypadl, a to spíš proto, že radostně povykoval na projíždějící lyžaře. Statečně přenášíme váhu z nohy na nohu a lyže poslouchají a točí, jak potřebujeme. Jedničky kolem sviští a pilují svoji techniku k dokonalosti. Večer tvoříme česko – polský slovník v mezinárodních skupinách. Slov, kterým vzájemně rozumíme, přibývá a zároveň žasneme, jak jsou některá podobná.
Středa nás přivítala teplotami hluboko pod bodem mrazu. Vydáváme se na procházku okolím, jelikož máme odpočinkové dopoledne. Koulíme se ve sněhu, honíme se, kloužeme, ale lyže jsou lepší. Odpoledne nám to jde zase o poznání lépe. Večer jsme přivítali vzácnou návštěvu, na naše pozvání přijel pan starosta Ing. M. Košťál a pan místostarosta R. Szydlowski z polského Dzierzoniowa. Češi besedovali s polským panem místostarostou a Poláci debatovali s naším panem starostou, snažíme se získat co nejvíce informací o partnerských městech, Lanškrounu a Dzierzoniowie. Získané poznatky pak zpracováváme a tvoříme velké plakáty.
Ve čtvrtek se probouzíme do zasněženého rána. A chumelí a chumelí… Sjezdovka se jakoby mávnutím kouzelné hůlky paní Zimy úplně proměnila, tvrdou uježděnou vrstvu sněhu přikryl jemný prašan. To se krásně lyžuje! Jezdíme ve skupinkách a máme pocit samostatnosti, odpovědnosti. Je to super, nemůžeme se nabažit! Jásáme, čeká nás večerní lyžování, od kterého nás neodradila ani sněhová vánice. To jsou zážitky!
A je tu pátek. Dopoledne lyžujeme na vrstvě prašanu a odpoledne karneval. Na lyžích se prohánějí berušky, víly, pasáčci, příšery, čerti… Jak těžce se loučíme se sjezdovkou. Tak ještě poslední jízdu. A bereme lyže, boty, hole, abychom to všechno připravili na cestu domů. Balíme tašky. Jak to ta mamka všechno naskládala? Ještě nás čeká velká rozlučková diskotéka.
V sobotu spuštění vlajek, rozloučení s novými polskými kamarády a rozjíždíme se domů. Týden utekl jako voda! Budeme dlouho vzpomínat.
P. Minářová a páťáci
 |
| Chumelí a chumelí |
|
 |
| Chystáme se na sjezdovku |
|
 |
| Končíme |
|
 |
| Návštěva |
|
 |
| Tak to jsme všichni |
|
 |
| Tvoříme slovník |
|
 |
| Učíme se lyžovat |
|
nahoru |
|
|
Týden, na který nezapomeneme
Pondělí 18. května, dlouho očekávaný den dvaceti žáky čtvrté třídy. Až do soboty bez rodičů, jenom se spolužáky a novými polskými kamarády, týden v Polsku, poznávání Dzierzoniowa a jeho okolí, kola, výlety, soutěže, diskotéky, zábava… Komu se naskytne taková příležitost?! Pouze žákům naší školy, a to díky společnému česko-polskému projektu „Blíž k sobě ve společné Evropě“, který realizujeme v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce pro období 2007 – 2013.
A tak jsme před devátou hodinou vyjeli za neopakovatelnými zážitky. Po obědě a ubytování v hotelu Dama Pik jsme s polskými dětmi a učiteli pospíchali na radnici, kde nás očekával pan místostarosta. V krásné reprezentativní zasedací síni, kde jsme si připadali jako poslanci, nás přivítal, předal nám dárky a popřál příjemný pobyt. Potom jsme vystoupali na věž, prohlédli si z výšky město a obávali se bouřky, která se blížila ze Sovích hor. A oprávněně, za chvíli se strhla průtrž mračen, kterou jsme přečkali v infocentru a mincovně. Tu jsme pro sebe nazvali penězokazeckou dílnou, protože každý si na památku odnesl středověký halíř vyražený ze současného jednogroše. A protože sluníčko dlouho nezahálelo, vydali jsme se ještě na odpolední vyjížďku na kolech, původně měla být jen krátká, ale nakonec jsme najeli asi 15 km. Po večeři unaveni cestováním a novými dojmy jsme odpočívali na pokojích.
V úterý jsme se probudili do nevlídného, uplakaného rána. Jaká škoda, naplánován byl turistický výstup na vrch Slezu, grilování a hledání pokladu. Doufali jsme, že se počasí zlepší a vyjeli autobusem. Leč zbytečně, počasí stále horší a horší, lilo jako z konve. Na sluníčko jsme čekali marně, v pláštěnkách jsme se prošli rezervací a vrátili se do Dzierzoniowa. Aspoň jsme měli dostatek času na seznamovací hry, při kterých jsme se důkladně poznali. Nakonec přece jen zasvitlo sluníčko, a tak jsme se vydali do centra města, vyměnili jsme peníze a někteří z nás je stačili skoro všechny utratit za dárky. Po večeři všemi dlouho očekávaná diskotéka.
Ve středu ráno nás vítal slunečný den, po snídani na nás čekal velký výlet do Swidnice. Společně s námi cestoval i pan tlumočník, abychom všemu porozuměli. Program byl náročný, prohlédli jsme si dřevěný kostel ze 14. století, který se nachází na seznamu památek UNESCO, navštívili jsme muzeum řemesel, vyslechli jsme si přednášku
o hradech a zámcích Kladska. Výklad nás poněkud znavil a byli jsme rádi, když jsme vyšli ven na krásné historické náměstí. Těšili jsme se, že se nasvačíme, ale místo toho jsme pospíchali do katedrály Sv. Stanislava a Václava, ta nás ohromila svou velikostí a vznešeností. Po krátkém rozchodu a svačině jsme se vydali do muzea zbraní z druhé světové války. Tady si přišli na své kluci a páni učitelé. Obdivovali pistole, kulomety, miny, náboje a hlavně skutečná bojová letadla, nákladní vozy, ale i výzbroj a výstroj vojáků. Pro některé kluky to „prý“ byl nejšťastnější den v životě. Netušili, co je čeká ve čtvrtek. Vyhřátým autobusem jsme se vrátili rovnou k večeři. Jako každý večer jsme se sešli na sále ke společným hrám.
Ve čtvrtek 21. května nás polští kamarádi vzali na cyklovýlet po památkách Dzierzoniowa. První zastávka byla u pana starosty města, který nám předal dárek – symbol turisticko- poznávací cesty, po které jsme přijeli. Byl to zelený, plyšový dráček, protože námi absolvovaná cesta se jmenuje polsky Trak Smoka – Cesta draka (drak je ve znaku města). Přejeli jsme na velké sportoviště, kde jsme si zazávodili na kolech a hráli fotbal. Po obědě jsme opět vyrazili na kolech přes město do skate parku a to bylo teprve NĚCO. Dostala zabrat naše kola a rovněž těla…. těch modřin a odřených kolen… „Paní učitelko, to je bomba, to kdyby bylo v Lanškrouně,“ ozývalo se mnohohlasně. Příjemně unavení jsme den zakončili velkou diskotékou.
Z pátku 22. května jsme měli trochu obavu. Před námi bylo 16 km do Krzyzowej a zase zpět. Sluníčko se před námi schovávalo do hustých, těžkých mraků a vůbec to nevypadalo dobře. Jet nebo nejet? Padlo rozhodnutí a vyrazili jsme! Cesta tam proběhla perfektně už i s povely: „Brzdím! Zpomaluji!“ Poláci to od nás odkoukali a dlouhý had cyklistů se bezpečně sunul k cíli a budil velkou pozornost. Dojeli jsme bez nehody do nádherného, zrekonstruovaného objektu. V místní oboře jsme si opekli na připraveném ohništi výborné klobásky a dokonce se na nás usmálo sluníčko. Když jsme chtěli vyjet zpátky, nastalo učiněné peklo v podobě bouřky a průtrže mračen. Ani po hodině čekání déšť neustával. Promočené nás pozvali do útulné a teplé kavárny. A stále lilo… Polští učitelé se rozhodli, že pojedeme zpět vlakem. To jsme si my nedokázali představit. Jak tam naskládáme 46 kol?! Naštěstí po dojezdu na nádraží, téměř po třech hodinách přestalo pršet a bylo rozhodnuto… Cestu kalužemi si někteří přímo vychutnávali. Na hotelu jsme se vysprchovali, dali si horký čaj a teplou večeři. Neodpustili jsme si ani závěrečné diskotékové šou.
V sobotu 22. května už někteří nemohli dospat. I když jsme se měli prima, přece jen doma je doma. Uklidit, sbalit všechny věci, hlavně nezapomenout nic pod postelí, prostěradlem nebo v koupelně. Snídaně a potom loučení, poslední podpisy do zápisníků, ještě mnoho a mnoho díků a hlavně dlouhé a dlouhé mávání, než jsme se vzájemně ztratili z očí… Když se objevila věžička Lanškrouna, mikrobus se otřásal radostným skandováním: „ Lanškroun, Lanškroun,…“. Všude dobře, doma nejlíp.
Určitě nikdo nebyl zklamaný, občas večer ukápla slzička stesku po rodičích, ale vždy očička brzo oschla. Vrátili jsme se domů s mnoha zážitky, novými telefonními čísly a mailovými adresami. Všichni doufáme, že se potkáme příští rok na společném česko-polském lyžování.
DK, PM, DZ
 |
| 1. Po příjezdu |
|
 |
| 2. Přijetí na radnici |
|
 |
| 3. V mincovně |
|
 |
| 4. Před krátkou vyjížďkou |
|
 |
| 5. Seznamovací hry |
|
 |
| 6. Společné zpívání |
|
 |
| 7. Ve Swidnici |
|
 |
| 8. Vojenské muzeum |
|
 |
| 9. Zábava na kolách |
|
 |
| 10. V Křižové |
|
 |
| 11. Opékání klobásek |
|
 |
| 12. Křížová - nádraží |
|
nahoru |
|
  
Hans Christian Andersen na ZŠ Dobrovského
„A je skutečný, opravdový? Jak k nám přijel?“ takové a podobné otázky se ozývaly mezi dětmi z polského Dzierzoniowa. Naše žáky už dánský pohádkář nepřekvapil, protože ti ho znají z minulých let, kdy mezi nás opakovaně zavítal.
Ale vezměme vše od začátku. Naše škola se už v minulých letech zapojila do největšího mezinárodního projektu na podporu dětského čtenářství – Noci s Andersenem, proto jsme tuto akci zařadili do společného česko-polského grantu „Blíž k sobě ve společné Evropě“. V pátek 3. dubna přivítalo téměř třicet čtvrťáků polské kamarády, se kterými prožili neopakovatelné okamžiky. Po vztyčení vlajek předalo dětem ředitelství symbolický klíč od školy, a tím se všechny její prostory změnily v pohádkovou říši. Celý program byl motivovaný zrcadlem z pohádky Sněhová královna, za každý splněný úkol získávaly skupinky střípky zrcadla, které v závěru složily. Pokud pracovaly správně, mohly si přečíst český citát o knize a jeho polský překlad.
Následovala první nesmělá seznamování a pokusy o vzájemné dorozumívání (třeba i anglicky). Po zbytek dne děti pracovaly v národnostně smíšených skupinách, hrály pohádková pexesa, hledaly rozdíly na obrázcích z Andersenových pohádek a vyráběly lampionky, které jim pomohly absolvovat noční tajuplnou strašidelnou cestu okolím školy. Na ní potkaly několik pohádkových bytostí, které později přišly mezi nás, a společně jsme si zazpívali. S velkým úspěchem se setkalo i večerní dvojjazyčné čtení Andersenových pohádek. Před spaním ve třídách jsme opět předčítali, ale tentokrát už z vlastní české nebo polské knihy. Ale spánek nepřichází a nepřichází, ještě o půl čtvrté někteří bdí a ráno před sedmou hodinou už by zase někteří nejraději vstávali. Moc jsme toho nenaspali, ale to určitě patří k těm největším zážitkům.
Po snídani jsme očekávali, co nového přinese sobota, a ta nás také nezklamala. Každá skupina vytvářela koláž, jež měla obsahovat logo Noci s Andersenem, kresbu týkající se této akce, smajlíky hodnotící společně prožité hodiny a citát v češtině a polštině složený „ze střípků zrcadla“. Potěšilo nás, že při společných prezentacích se na nás smajlíci jenom usmívali, žádného zamračeného nebo smutného jsme neobjevili. Na závěr si všechny zúčastněné děti odnesly pamětní listy a drobné upomínkové ceny, které jsme získali od Klubu dětských knihoven SKIP, a hlavně zvonečky se symbolem města Lanškrouna. A protože téměř každá pohádka končí slovy: „A zazvonil zvonec a pohádky je konec,“ tak i my jsme se rozloučili s Nocí s Andersenem zvoněním zvonků.
Co dodat na závěr?
Potěšilo nás, že polské děti v sobotu už nepotřebovaly překlad a velice dobře nám rozuměly, a tak se postupně naplňuje i jeden z cílů grantu.
Noc s Andersenem proběhla na náš popud také v partnerské škole v Dzierzoniowě. Té se zúčastnilo asi 70 žáků, mezi nimi i ti, kteří nemohli přijet k nám.
Zařadili jsme se mezi 836 řádně registrovaných míst, o tom, že je to akce mezinárodní, svědčí i to, že se také spalo ve 118 slovenských školách a knihovnách, v Polsku na 47 místech a na 3 ve Slovinsku. Tuto noc se kamarádilo s knížkami více 26 300 dětí a programy pro ně uspořádalo minimálně 4 500 dospělých.
DK
 |
| Česko - polské čtení |
|
 |
| Fabularius Anderseni |
|
 |
| Hledáme rozdíly |
|
 |
| Hrajeme pexeso |
|
 |
| Před strašidelnou stezkou |
|
 |
| Před usnutím |
|
 |
| Připravujeme si své postýlky |
|
 |
| Seznamujeme se s polskými kamarády |
|
 |
| Vyrábíme si lampičky na strašidelnou stezku |
|
 |
| Vztyčování vlajek |
|
 |
| Závěrečná koláž |
|
 |
| Zpívejte s námi |
|
 |
| A jak dál... |
|
 |
| A zazvonil zvonec... |
|
 |
| Budeme dlouho vzpomínat |
|
nahoru |
|
  
Pěvecká soutěž v Dzierzoniowě
Další letošní spoluprací s partnerskou školou v Polsku byla po lyžařském výcviku 5. tříd tradiční soutěž ve zpěvu. I tato akce je financována grantem získaným z euroregionu Glacensis. Motivací pro děti je nejen vítězství ve školním kole, ale hlavně výlet do Dzierzoniowa. Porota ve složení p. ředitel Strnad, pí. uč. Vraná a pí. uč. Šemberová měla 19. března ve školním kole těžké rozhodování. Nakonec poslala za odměnu na výlet 1. třídu s písničkou Žabička zelená (I. kategorie) a 5. třídu, která zpívala Medvědi nevědí (II. kategorie). Do Polska jsme se vydali (p. ředitel, pí. uč. Látrová, pí. uč. Štorková, pí. vych. Zedníčková, prvňáci a páťáci) ve středu 25. března a jelikož se jednalo o výlet, dětem ani nevadilo brzké ranní vstávání. Cesta rychle ubíhala, ze zasněženého Lanškrouna jsme se přesunuli do slunečného a jarního Dzierzoniowa. Pěvecké klání se konalo v místním kině, v každé kategorii soutěžilo asi 7 – 8 polských tříd, my jsme vystoupili vždy na začátku jako čestní hosté. Prvňáčkům i páťákům se vystoupení povedlo, zvláště pro prvňáčky byl setmělý sál a publikum velikým zážitkem. Než se porota domluvila na vítězích, zhlédli jsme taneční vystoupení a také scénku dramatického kroužku inspirovanou tentokrát partnerstvím a spoluprací evropských zemí. Obě třídy si domů odvezly DVD přehrávač a každý žák dostal kšiltovku a tužku. Před obědem jsme si prohlédli náměstí a děti měly možnost koupit si nějaké drobnosti na památku. Na oběd jsme byli v penzionu Dama Pik, díky krásnému prostředí i připraveným stolům jsme si připadali jak na tanečním sále a hostině zároveň. Čtvrťáci, které letos čeká ještě společný česko-polský turistický týden, by zde měli být ubytovaní. Po výborném obědě už jsme jeli přímo do školy. Tam byly české i polské děti rozděleny do skupin a střídaly se na různých stanovištích s připraveným programem. Hrála se vybíjená, kreslily velké plakáty nebo se zdokonalovala znalost českých i polských slovíčekJ Na cestě domů už jsme byli opravdu unavení, ale celý den se vydařil a máme zase nové zážitky. Nejbližší společná akce proběhne v pátek 3. dubna. Na Noc s Andersenem přijedou děti z Dzierzoniowa k nám a čeká je i nocování ve škole.
za děti i učitele M. Látrová.
 |
| Kreslíme |
|
 |
| Medvědi nevědí |
|
 |
| Nové kšiltovky |
|
 |
| Penzion Dama Pik |
|
 |
| Sportujeme |
|
 |
| Výborný oběd |
|
 |
| Vystřihujeme |
|
 |
| Žabička zelená |
|
nahoru |
|
Pěvecká soutěž
Dne 19. 3. 2009 se do tělocvičny na naší škole hrnuly davy prvňáků, druháků, třeťáků, čtvrťáků, páťáků a šesťáků. Nešly ovšem sportovat, ale těšily se na utkání na poli pěveckém. Konala se zde totiž již tradiční každoroční soutěž ve zpěvu. Účastníci usilovali o vytouženou odměnu v podobě výletu do polské družební školy v Dzierzoniowie. Zde vystoupí na místním pěveckém festivalu, který se koná pod záštitou Euroregionu Glacensis.
Soutěž probíhala ve dvou kategoriích (I. – III. třída, IV. – VI. třída). A jaký byl repertoár malých zpěváků? Prvňáci přihopsali na pódium s písničkou Žabička zelená. Druháci si připravili písničky o zvířátkách Krávy, krávy a Když jde malý bobr spát. Nejstarší účastníci první kategorie zazpívali píseň Stonožka a Vyjmenovaná slova po s. Druhou kategorii zahájili svým vystoupením čtvrťáci, předvedli píseň Večerníček. Medvědi nevědí byla písnička páťáků a nakonec zazněl Hlídač krav v podání šesťáků.
Celé písničkové klání bylo velmi napínavé. Porota ve složení pí uč. Šemberová, Vraná a p.ředitel Strnad měla plné ruce práce a nelehký úkol vybrat ty nejlepší. Práci ji neulehčilo ani bodové hodnocení každého vystoupení, takže po udělení posledních bodů musela následovat krátká porada všech členů poroty. Dobu čekání na výsledky jsme si zkrátili společným zpěvem známých lidových písniček. Všichni soutěžící s napětím očekávali konečný verdikt.
A jak to všechno dopadlo? Na výlet do Polska pojedou prvňáci a páťáci. Sláva vítězům a čest poraženým! Držme jim palce, aby uspěli i v Dzierzoniowie.Všem účastníkům děkujeme za hezky připravená vystoupení.
MAKOŠ
 |
| Vystoupení 2.A |
|
 |
| Vystoupení |
|
 |
| Postupující 5. třída |
|
 |
| Publikum |
|
 |
| Čekáme na hodnocení |
|
 |
| Vítězná I. třída |
|
nahoru |
|
Česko – polské lyžování
Sníh na Lanškrounsku zmizel během několika dní jako mávnutím kouzelného proutku. Děti si zimních radovánek nejvíce užívaly o jarních prázdninách, ale pouze našim páťákům se naskytla jedinečná příležitost. Prodloužit si o týden prázdniny a naučit se lyžovat, či své sportovní umění ještě zdokonalit. Společně s dvaceti polskými kamarády z Dzierzoniowa strávili jeden týden v Janoušově u Šumperka, konkrétně od 9. – 14. února byli ubytováni v penzionu Horizont. Česko-polské lyžování se stalo první realizovanou akcí společného projektu Blíž k sobě ve společné Evropě, které bylo spolufinancováno z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis.
1. den – pondělí 9. 2. 2009
Ráno v 8.00 hodin jsme před naší školou začali nakládat zavazadla a lyže do autobusu, kontrolovali vše potřebné a vyrazili na cestu směr Janoušov u Šumperka. Bohužel počasí nám téměř vůbec nepřálo, protože když jsme asi po hodině jízdy vysedali v Janoušově před penzionem Horizont, uvítaly nás zelené stráně a skoro pravé jarní počasí. Ubytovali jsme se a čekali na příjezd autobusu z Dzierzoniowa. Před obědem už jsme byli kompletní a po poledním klidu jsme se všichni sešli před budovou, abychom slavnostně vztyčili vlajky a zahájili tak tento lyžařský kurz. Původně jsme chtěli lyžovat už dnes, ale kvůli nepříznivým sněhovým podmínkám jsme se rozhodli alespoň pro vycházku po okolí a obhlídku sjezdovky. Cestou už se děti začaly poznávat a zkoušely se všemožnými způsoby domlouvat, na stinné stráni pod lesem jsme na zbytcích sněhu pořídili první společnou fotografii. Po večeři nás čekal společný večerní program, byl zaměřený na vzájemné seznamování a překonání jazykové bariéry. Děti se nejprve dozvěděly více o tomto projektu a získaly informace následujícím týdnu. Vyhlásili jsme také celotýdenní hru na fanty a hodnocení pořádku na pokojích. Poté jsme hráli různé hry a začali vyrábět česko-polský slovníček.
2. den – úterý 10. 2. 2009
Dnes nás čekalo zahájení lyžování, autobusem jsme se dopravili do blízké Štědrákovy Lhoty, kde nás čekala uměle zasněžovaná sjezdovka. Zvolili jsme variantu lyžování přes poledne, abychom se autobusem zbytečně nevraceli na oběd a zase zpět. Pro někoho bylo dnešním největším úspěchem už jenom to, že zvládl obout se do bot a nasadit lyže, protože několik dětí dosud nikdy nelyžovalo. Pod svahem jsme si děti rozdělili do družstev a začali s výukou lyžování. Už během dopoledne jsme se těšili z hustého sněžení, které vydrželo po celý den. V poledne jsme se posilnili svačinou a lyžovali jsme asi do 14 hodin. Dnešní večerní program byl rozdělen do dvou částí, nejprve jsme prověřovali šikovnost, obratnost i rychlost jednotlivých družstev. Po večeři jsme pokračovali v psaní a kreslení nových slovíček a dopřáli dětem pohyb při dalších hrách.
3. den – středa 11. 2. 2009
Díky čerstvé sněhové nadílce jsme už od středy mohli využívat místní sjezdovku. Pro mnoho začátečníků měla své nesporné výhody - byla mírnější, vlek jezdil pomaleji a hlavně nemuseli jsme se o ni dělit s dalšími lyžaři. Stále chumelilo a vlastně až do konce týdne připadl každý den sníh. Po obědě jsme v lyžování pokračovali a hodinu co hodinu přibývalo dětí, které dělaly pokroky a odvážily se vyjet vlekem až nahoru na sjezdovku. Dalším programem byla ukázka výcviku policejních psů ze Šumperka a následná soutěž o nejlepší stavbu ze sněhu. Dnešní den bychom mohli nazvat Návštěvním, dopoledne proběhla monitorovací kontrola, která mapovala průběh této akce, a večer jsme netrpělivě očekávali příjezd starostů Lanškrouna a Dzierzoniowa. Z obou měst nakonec dorazili místostarostové a po večeři dostali děti úkol, zjistit od nich co nejvíce informací o jejich městě. Češi samozřejmě o Dzierzoniowě a Poláci o Lanškrounu, součástí úkolu bylo i poradit si s jazykovou bariérou. Obě skupiny vytvořily ze získaných informací velké plakáty a nové poznatky o partnerském městě prezentovaly před ostatními. Na závěr večera se opět hrály hry.
4. den – čtvrtek 12. 2. 2009
Čtvrtek jsme si na lyžích užili asi nejvíce, celý den bylo nádherné počasí, chumelilo a zároveň svítilo slunce. Děti bavilo lyžování každým dnem více a dnešek byl právě tím zlomovým dnem, kdy se už i poslední „nelyžaři“ naučili udělat oblouk a nic jim nebránilo ve zdárném sjezdu z kopce. Nejvíce nadšeny byly právem ty děti, které kouzlo lyžování objevily úplně nově. I proto patřily mezi nejpilnější a nejvytrvalejší na sjezdovce. Čas po obědě i před večeří byl dnes vyplněn přípravami a zkoušením na večer. Všechny děti si totiž měly připravit buď samy, nebo ve skupinách jakékoli vystoupení do večerního programu. A tak nás čekaly scénky, divadlo, zpěv, ale také trocha akrobacie a dokonce i kouzelníci. Kromě her a soutěží jsme také večer vyhlašovali získané fanty a všichni byli moc zvědaví, jaký úkol budou muset za jejich vrácení plnit.
5. den – pátek 13. 2. 2009
Pohyb na čerstvém vzduchu a únava z lyžování i večerního povídání už dnes byly znát, proto jsme všichni doufali, že pátek 13. proběhne v pohodě a zejména bez úrazu. Naštěstí se nám přání splnilo a i tento den se vydařil jako všechny ostatní. Dopoledne jsme na sjezdovce trénovali a zlepšovali techniku lyžování, po obědě jsme se chystali na nejočekávanější část týdne – karneval na lyžích. Někdo měl třeba jen škrabošku na obličej, někdo masku hodně propracovanou a nápaditou, ale užili jsme si legraci a to bylo hlavní. Ani se nám ze sjezdovky nechtělo a nevěřili jsme, jak těch pět dní rychle uběhlo. Večer jsme nejprve rozdávali diplomy a pamětní listy, vyhodnotili celotýdenní soutěže, každý obdržel sladkou odměnu a vybral si malý dárek na památku. Po chvilce oddechu následovaly veselé soutěže a závěrečná diskotéka.
6. den – sobota 14. 2. 2009
Ráno už nás čekalo jen balení věcí a uklízení pokojů. Na jednu stranu jsme se těšili domů, na druhou nám bylo líto odjet od nových kamarádů i dobrého lyžování. Ale o to větší je teď motivace setkat se opět na nějaké další společné akci. Před odjezdem jsme slavnostně spustili vlajky, rozloučili se a nafotili poslední hromadnou fotku. Pak už nám nezbývalo než popřát si vzájemně šťastnou cestu domů a zamávat si z autobusů.
M. Látrová, DK
 |
| 1 Začínáme nakládat |
|
 |
| 2 Vztyčování vlajek |
|
 |
| 3 Obhlídka holé sjezdovky |
|
 |
| 4 Ach jo, není vůbec žádný sníh! |
|
 |
| 5 Trénink bez sněhu |
|
 |
| 6 Ledová klouzačka |
|
 |
| 7 Soutěžíme každý večer |
|
 |
| 8 Středeční fujavice |
|
 |
| 9 Výcvik policejních psů |
|
 |
| 10 Sněžný krokodýl |
|
 |
| 11 Vytváříme slovníček |
|
 |
| 12 Večer s místostarosty |
|
 |
| 13 slunečný čtvrtek-1.družstvo |
|
 |
| 14 Čekáme frontu na vlek |
|
 |
| 15 Po lyžování zasloužený odpočinek |
|
 |
| 16 Pohádka O třech prasátkách |
|
 |
| 17 Páteční karneval |
|
 |
| 18 Marfuši na lyžích |
|
 |
| 19 Udílení diplomů a cen |
|
 |
| 20 Učitelská parta |
|
 |
| 21 Poslední společné foto |
|
nahoru |
|
První společná pracovní schůzka
Blíž k sobě ve společné Evropě, název projektu charakterizuje společné cíle dvou partnerských škol, naší a polské Szkoly Podstawowe nr. 3 v Dzierzoniowie. Po desetileté spolupráci jsme v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polsko pro období 2007 – 20013 podali grant a získali jsme 22 575 EUR (tj. 564 000,-Kč). Podobnou částku obdržela také naše partnerská škola. Ze samotného názvu projektu je zřejmé, že chceme prohloubit vzájemnou spolupráci našich děti a pedagogických sborů.
Harmonogram společných akcí v roce 2009! To bylo téma první koordinační schůzky, na kterou jsme se vydali ve středu 10. prosince 2008 do Dzierzoniowa. Naši školu zastupoval p. ředitel Mgr. O. Strnad, zástupkyně ředitele Mgr. D. Krátká a třídní učitelky ze 4. a 5. třídy, Mgr. P. Minářová a Mgr. M. Látrová.
Největší pozornost z obou stran byla věnována první společné akci, a to česko-polskému lyžování v Janoušově u Šumperka, upřesněn byl termín, počet žáků, program, návštěva starostů obou měst a další organizační náležitosti, např. zapůjčení lyží, pedagogický dozor, ubytování atd. Další společný podnik, Festiwal Piosenky Klasowej, se bude konat 25. března 2009, toho se zúčastní vítězové školního kola. Organizačně jsme také připravili následující akce, společnou dubnovou Noc s Andersenem, účast čtvrťáků na cyklo-turistickém poznávání Sovích hor, které proběhne 18. – 23. května. Na podzim, v říjnu, se uskuteční šachové on-line turnaje. Neopomněli jsme pozvat polské děti a učitele na oslavy 80. výročí založení naší školy.
Nezbývá, než si přát, aby všem našim společným akcím přálo počasí, dětem se líbily a aby vznikala nová přátelství.
DK
 |
| Na pracovní schůzce |
|
 |
| Ředitelé škol |
|
 |
| Společná fotka |
|
nahoru |
|
Setkání v Lanškrouně
Po třech týdnech, ve středu 11. června, jsme se opět potkali s našimi polskými kamarády, kteří tentokrát přijeli k nám do Lanškrouna. S sebou přivezli pásmo písniček, s nímž vystoupili na společném česko-polském koncertu v kostele sv. Anny. Zde také zazněly písničky v podání pěveckého sboru Citrónek, který vede paní učitelka Jana Křenková, a zatančila děvčata z kroužku paní vychovatelky Kroulíkové. Společné vystoupení se nám moc líbilo a všichni účinkující byli odměněni velkým potleskem malých i větších diváků. Dopoledne strávily polské děti v areálu školy a odpoledne si prohlédly zámeček u Rudoltic. Jen škoda, že díky mlze nebylo z věže vidět až do Polska. Po nezbytné prohlídce náměstí a drobných nákupech se odpoledne vracely domů. Těšíme se na další společné setkání.
DK
 |
| Před zámečkem |
|
 |
| Polští vyučující |
|
 |
| Ve třetím patře zámečku |
|
nahoru |
|
